Autor: Monika Erez

Je tu, židovský nový rok. I když většinu nových startů jsme si dali už před jeho začátkem, jeden počkal až na něj. Ty finance… Fakt jsme se s tím trápili víc než rok a všechno dopadlo jinak, než bylo plánované, ale nakonec vše k dobrému. Především díky důvěře a trpělivosti přátel a rodiny, protože nebýt jich, nevím, jak bychom dopadli, ale dost možná bychom v Tal El už nebydleli. Během zdlouhavé procedury, co nás zaměstnala na celé prázdniny a dál, jsme zdárně dotáhli refinanc a nový rok začínáme v zelených číslech a s vyrovnaným rozpočtem. Teda snad vyrovnaným, protože první plat za plný úvazek dostane manžel až v říjnu a ono je to v tom školství bohužel vždycky překvápko. Ze zbývajících věřitelů jsou prozatím investoři a jako předsevzetí do nového roku si dávám, že budu otěže rodinného rozpočtu držet pevně v rukou! Dnešní sraz s kamarádkou v outletu otestoval, že potenciál mám, ale stále je, co zlepšovat… ;-).

Jo, taky nevím, jestli jsem se pochlubila, že jsem začala cvičit. Krátce. Lehce. Opatrně… Ale pravidelně, denodenně. Kromě šabatů teda. Vrátila jsem se k józe, resp. pozdravům slunce. Liya mi sama rozbaluje podložku, když má dojem, že jsem zapomněla, a velmi vtipně mě kopíruje. Podlejzá, přelejzá a šplhá po mně, jakmile jí to pozice umožní. Takže jsou to pozdravy slunce s nesprávným dýcháním, ale za to se spoustou smíchu.

Mám za sebou třídní schůzky u Neva a Daniela. První informační setkání. Díky tomu vím, že Nevo si přeje mít víc kamarádů a v říši ptáků by se přirovnal k supovi. Překvápko, já ho spíš tipovala na sovu. Daniel touží po kroužku umění, který mají v rámci školy, dokonce kvůli němu vzdal jednou týdně tenis. Neva víc než umění láká věda a chce se připojit do kroužku mladých vědců. Celoroční školní téma je síla komunity a dobrovolnictví. Ústřední téma čtvrtého ročníku je „vyrůst zdravě“ – budou se učit o důležitosti spánku, zdravého stravování a vůbec péči o tělo a zdraví. Budou se toho učit víc, ale tato témata mě zaujala víc než zlomky.

Na závěr ještě poznamenám, že ten sen s obchodováním na burze mě nepustil. Ani přesto, že díky totálně překopaným plánům nemám potřebný kapitál do začátku. Což je nakonec asi dobře, protože na testovacím účtu i se spoustou nově nabytých vědomostí stále nevydělávám. Nevadí, nevzdám se. Určitě aspoň ještě rok ne!

Tal El je komunitní vesnička (jišuv khilati) a už od útlého věku se děti vedou k tomu, aby příslušnost ke komunitě vnímaly, a jak rostou, byly přispěvately a samozřejmě pokračovately. Extrémně silný tlak je na propojování dětí v jednotlivých „vrstvách“. Čili předškoláků, prvňáků, druháků, atd… Ve školkách jsou ještě jakž takž všichni „taleláci“ pospolu, ale do škol už se to rozlézá všude možně. A tak, jak se ve školách upevňují vztahy mezi dětmi ve třídách, ve vesničkách se upevňují vztahy mezi dětmi, především stejné vrstvy. Ve školách děti nejsou jen s dětmi z Tal El a stejně tak děti z Tal El navštěvují různé školy nebo třídy. V komunitní vesnici je třeba víc než jinde hlídat, aby někdo nebyl stranou kolektivu, protože takový „vyloučenec“ by si přátele nenašel vedle přes ulici v jiné čtvrti, jako by to bylo třeba ve městě, ale stranou by zůstal.

Během celého roku vesnička s mohutným přispěním svých obyvatel pořádá pro děti různorodé aktivity. Funguje to tak, že se vypíše celá řada plánovaných akcí a požadovaný počet dobrovolníků pro každou z nich. Když se nenajde dost rodičů, co jsou ochotni to rozjet, nebude. Když se jakožto rodič dítěte z vrstvy, které se to týká, na žádnou nenapíšete, dítě má smůlu a nemá nárok se žádné z nich zúčastnit. No, to je spíš taková výhrůžka tohle, ve finále děti nikdo nebude „trestat“ za to, že se rodiče nezapojily, ale tak známe se tu a kdo může, tak prostě jde, že.

O vesnických „pátcích“ jsem tu už psala, tak teď ochutnávka z prázdninových aktivit. Je nonstop brutální vedro, prostě místní léto, že. Takže jde o akce převážně spojené s vodou – večeře a hry u bazénu, odpolední bitva vodními zbraněmi, blbnutí na dovezených nafukovacích „příšerách“, půldenní výlet potokem. Kromě toho se kluci ještě můžou těšit na večerní výlet s lucerničkami, promítání filmu a občerstvení v místním klubu, karaoke a taneční párty.

Protože je Tal El „chiloni“ /nevěřící/ vesnička, často se akce nepotkávají s plněním přikázání, ale tak s tím se počítalo. Děti vyrůstají tu a z komunity je vytrhávat nebudeme, v tom jsme měli od začátku jasno.

Doufám, že užíváte prázdnin

Dává se i u nás, na většině škol. V neprůhledných deskách střežících, že to bude každého soukromá věc. Kromě zhruba čtyř listů vyjadřujících se ke studentovým studijním, sociálním, pohybovým a dalším schopnostem navíc obsahují třídní fotku a osobní dopis od učitelky.

Nevo se po dvou letech loučí s Avivit. Učitelkou, o které bylo od začátku jasné, že je nejen milá a schopná, ale také velmi ráda píše . I přesto jsem po shlédnutí Nevova dopisu měla dojem, že jsem ji podcenila…

Avivit má ve třídě pětatřicet dětí a vyplodit osobní dopisy jí prý trvalo „pouhé“ dva měsíce .

Avivit, Červen 2023, Nevo Erez, třída Bet 1:

„Na konci druhé třídy jsem se rozhodla, že ti napíšu dopis. Dopis, který si můžeš přečíst, zavzpomínat na zážitky, které jsme spolu shromáždili a prošli, a hlavně na něj být hrdý.

Pamatuji si, když jsi vstoupil do třídy. Byl jsi tak nervózní a v rozpacích. A bez ohledu na to, jak jsi se styděl, když jsem se tě na něco zeptala nebo když jsem tě oslovila, odpověděl jsi sebevědomě a naprosto jasně.

Jak míjely měsíce, zjistila jsem, že i přes svůj nízký věk a navzdory tomu, že jsi skoro nejmladší ve třídě, máš velmi vysoké schopnosti a třída je jak pro tebe ušitá! Cítím, že je ti ve třídě dobře, že rád chodíš do školy. Obohatit se a poznávat.

Máš úžasnou paměť, velmi bohaté znalosti, okamžitě rozumíš zadaným úkolům a řešíš je inspirativně. Mám ráda tvou zvědavost. Tvé doširoka rozevřené oči hladovící po vědomostech. Kolečka v mozku co pracují a pracují, abys slyšel, naslouchal, porozuměl a věděl. Tvá zvědavost je něco extra! Přeji ti, abys tuto svou vlastnost rozvíjel dál a dál. Ta zvědvaost tě dovede daleko. Jsem si tím jistá.

Nemohla jsem si nevšimnout tvého vyspělého a zodpovědného chování. Umíš přistoupit ke všemu přesně tak, jak je třeba. Máš v sobě skromnost a pokoru a navzdory tomu, jak vysokých a skvělých úspěchů dosahuješ, jsi ke všem uctivý, hlídáš si své soukromí a ctíš soukromí ostatních. I této tvé vlastnosti si velmi cením.

Báječně se vyrovnáváš s každou situací a řešíš problémy, co se naskytnou. V průběhu uplynulých dvou let jsi téměř nepotřeboval moji pomoc při řešení problémů. Opravdu vyzrálý!

Sladký Nevo, v průběhu roku jsem si všimla, jak ses skamarádil s Michalem a jak je pro tebe toto přátelství důležité. Vždy na něj myslíš, chceš být poblíž, vybíráš ho na všechny společné úkoly a chováš se mile a vstřícně. Vždy jsi tam mu trpělivě a citlivě vysvětlit, co je třeba.

Musím se s tebou podělit, že cítím, že v den, kdy se rozhodneš svůj okruh přátel rozšířit, nebudeš mít žádný problém. Momentálně ti přátelství s Michalem sedí a stačí ti. Je v něm něco poutavého. Příští rok se složení tříd změní. Ber to jako příležitost popřemýšlet, jací přátelé ti sedí, abys svůj okruh přátel rozšířil, s kým ti je příjemně a kdo ti rozumí. Spolehám na tebe, že si vybereš, a zvládneš vytvořit nová dobrá přátelství. Zasloužíš si každého přítele!

Nastupuješ do třetí třídy a já ti chci popřát hodně dobrých věcí. Přeju ti, abys zůstal zvědavý, zkoumavý, ať pokračuješ v učení a sebeobohacování. Pokračuj v tom, jak neuvěřitelně a bez chybičky si pamatuješ datumy, čísla a události. Doteď jsem úplně nepochopila, jak sis mohl zapamatovat rok narození Nachuma Gutmana. Kdy začal kreslit a kdy se dostal do země! Tvá paměť je úžasná a schopnost porozumět je výjimečná! Opravdový mistr.

Pokračuj v udržování skvělých přátelství, výjimečných a blízkých. Buď dál tak milý a zdvořilý. Buď dál to usměvavé, chytré a krásné dítě, které je tak snadné mít rád. Tvůj úsměj je podmanivý. Přeju ti, abys byl i nadále tak šťastný a spokojený, jako jsi teď!

S láskou objímá Avivit“

Meirav, Danielova třídní

Meirav, Danielova třídní, si do osobního dopisu propůjčila básničku od Michal Amir. Její vlastní příspěvek je tak o mnoho stručnější, než ten román, co dostal Nevo. I tak moc pěkné ale:

„Opravdové vysvědčení – Michal Amir

Při rozdělování vysvědčení, když pololetí skončí,

si pokaždé vzpomenu na vysvědčení jiné.

Píše jej malý učitel,

učitel, co sídlí v srdci člověka.

A to vysvědčení je plné výsledků

jen v následujících tématech:

Přátelství, trpělivost, mluva,

poslech, porozumění, láska,

dobrosrdečnost, rozpustilost,

bratrství, soudržnost,

štěstí, spokojenost,

respekt a upřímnost.

A tahle témata jsou důležitější

než všechny vyučované profese,

protože ve všech profesích na jiném vysvědčení

se učí jen to, se dostalo do výběru.

Ale povzbuzení, podpora a spravedlnost

se hodnotí každou minutu.

A hodně často v běhu života

zapomínáme

Že opravdová životní zkouška je být člověkem.

Milí Danieli,

během roku jsem viděla, jak rosteš a dospíváš, studuješ a vyvíjíš se. Jsi chytrý student, citlivý, dobrý přítel, co je vždy připraven pomoci. Jak běží čas, vyspíváš a stáváš se zodpovědnějším, jsi milý a uctivý k ostatním. Máš dobré studijní schopnosti a vždy je se snažíš využít, ač to pro tebe není vždy snadné. Pamatuj, že cesta k úspěchu závisí také na píli a odhodlání a udělej vždy to maximum, čeho jsi schopný, abys uspěl a dobyl každou metu a cíl. Věř si, já v tebe věřím!

Během roku jsi získal nové přátele, jsi ve třídě oblíbený a tví přátelé si užívají tvé společnosti. Pokračuj v rozdávání i přijímání, v rozvíjení svých psychických i fyzických sil.

Přeji ti hodně úspěchů ve čtvrté třídě a příjemné prázdiny.

S láskou Meirav“

PS: Jméno kamaráda, o kterém se Avivit zmiňuje, jsem pozměnila. Jinak je to slovo od slova, jak jen jsem byla schopna to přeložit .

Přeji všem studentům, ať jsou spokojeni sami se sebou a jediný, s kým se porovnávají, jsou oni sami před rokem .

Hm, tak už květen… A kdy byl duben?? To je děsný, jak je každoročně ten duben fofrem pryč :D. Pesach, prázdniny, výlety, smutné připomínky Holocaustu a padlých vojáků, bujaré oslavy Dne nezávislosti! Navíc se nám tu zas točí virus, tu zaútočí někomu na žaludek, tu na krk, zvedne teplotu, poškádlí bolestí hlavy. Pořád něco. Do toho Giyora studuje, pracuje, tvoří seminárky. Sem tam se ucpe odpad, vypadne elektřina po silných deštích, navlhne někde zeď. Liya bordelaří, kudy chodí, a když ne, snaží se pro změnu pomáhat, což má ale stejný efekt, jako když bordelaří :-).

Nenudíme se, to rozhodně ne. Vcelku si není na co stěžovat. Jak nedávno prohlásila kamarádka, že „když je prádlo a nádobí, je život“ ;). A prádla a nádobí je stále až příliš, to si asi umíte představit.

Finanční situace stále stejná, ale už si na to asi zvykáme. S tím, že když jsme urvali rok, urveme třeba i další. Nějak bylo, nějak bude. Navíc Giyorovy příjmy jsou teď ve školství se všemi přesčasovými hodinami, co díky častům výletům má, výrazně lepší než když byl OSVČ se zaměstnancem.

Jak se oteplilo, ukázalo se, že přes zimu krom Liyi vyrostly i ostatní děti a je třeba protřídit loňské oblečení a pořídit nové. Na to se prima hledá čas, když mi neustále dělá společnost mimo Liyu ještě někdo další – marodící :D. Že bych potřebovala obnovit šatník já, o tom ani nemluvím.

Jak Liya roste, množí se dotazy, kdy už půjde do školky a já do práce. Ne kvůli tomu, že vypadá starší a dospělejší, než ve skutečnosti je, ale prostě proto, že tady se obvykle děti doma víc než rok a půl „nedrží“. Nám je ale doma fajn. Není to ideální, přiznávám, že by se mi líbilo ji na dva až tři dny v týdnu na pár hodin někomu předat. Ale zas jít kvůli tomu makat a nevidět ji od rána do pozdního odpoledne denně, to je moc velká daň. Lepší vydržet, když Giyora nemůže, vrazit holčičku milovanému tatínkovi, když může, a počkat, jestli se nepovolí rozpočet a nenajde milá babysitter, co by si s Liyou sem tam pohrála.

Tak držím a držím a zatím tím trpí převážně můj blog, což se dá překousnout ;).

A přišel březen. Oslavili jsme Purim a Giyorovy 53. narozeniny, vyrazili na krátké pikniky do přírody během prázdnin, užili si teplých slunných dnů, toulání v přírodě a zaskočili k malebné laguně Achziv okusit moře. Zvládli jsme další týden sami bez manžela. Hned po Purim začal Giyora s kurzy a seminárkami na druhý semestr, čili na starání se o dům a zahradu je zas času míň. Pomalu nám z domu mizí věci po miminu, co už potřeba nebudou – hluboký kočár, vajíčko do auta, hračky. I dětskou postýlku, co nám poslední rok a půl sloužila jako zábrana proti spadnutí mimina z postele, jsme už z ložnice vystrčili. Pokouším se vyklízet mamád (security místnost), kde v blízké době plánujeme zařídit Eitanovi hrací koutek. Je to mravenčí práce a jde to pomalu, protože nemám moc příležitostí a taky manžel srdceryvně brání kažej krám, co chci vyhodit nebo poslat pryč, ale už to po pár týdnech i začíná být vidět.

Od Purim je zásadním cílem dojíst a spotřebovat všechen chamec. Vyjídáme mrazák, v jídelníčku jsou častěji těstoviny a denně snídám ovesnou kaši. S těžkým srdcem jsem se rozloučila s kváskem, díky kterému jsem si skoro rok užívala týden co týden skvělého bochníku českého chleba.

Také se loučíme se zimou. Posledních pár dní sice ještě hodně prší a teploty klesly znovu i pod deset, ale cítíme, že jsou to poslední záchvěvy a že výměna peřin za letní nebyla unáhlená. Kluci zas vyrostli z bot a oblečení, ostatně i holčička, tak vyklízíme a střídmě obnovujeme, co je třeba. Nevo se po necelých třech letech spaní v pokoji spolu s Danielem začal dožadovat vlastního pokojíku. To bude zřejmě akce na pesachové prázdniny, spolu s hracím koutkem pro Eitana. Vše je dál lehce komplikováno naší finanční situací, ale ukazuje se, že toho spousta jde udělat i bez nákladů.

Liya roste, jak jinak, úplně nejrychleji ze všech ;). Už je jí přes rok a půl. Kromě chození umí běhat a začíná poskakovat a zdrhá nám při každé příležitosti. Osvojuje si jízdu na odrážedle, dolů z kopce se řítí jak ztřeštěná a je jí úplně fuk, že rodiče jsou staří na to, aby jí stačili :-). Je neustále samá modřina, odřenina, boule – a i to je jí absolutně fuk. Vzteká se, když není po jejím, všechno chce dělat sama a se vším chce pomáhat. Prostě “princezna” jak jsme si ji představovali :-). Starší bratři ji milujou, ten nejmladší jí až na vzácné okamžiky vnímá víc jako vetřelce. Máme pochopení a trpělivost ;).

A už uběhl i únor. Giyora pracoval výrazně víc – celý první únorový týden tu nebyl. Kluci celkem v pohodě najeli na režim bez táty, kterému říkám „nouzový“. Jen Liya chudák každý den hledala tátu ve všech koutech doma i venku. Šetřím se, co to jde, abychom ten týden prostě nějak dali, protože to musím dát bez pomoci. Nezvu jim kamarády, protože to u nás v aktuální situaci dělá víc trablů než užitku. Koupu všechno (včetně sebe) před večeří, čili před šestou, když ještě nikdo není unavený, protože později to pak skřípe. Nevo a Eitan umí hezky zabavit Liyu, když s Danielem dodělávám domácí úkoly nebo cvičíme na bubny. S přípravou večeře pomáhají a jíme společně. Po sedmé mají velcí výjimečně povoleno zalézt do postele s tablety na dobu, než spacifikuju do hajan menší. Když pak jdu číst malým pohádky na dobrou noc, elektronika jde nekompromisně pryč i z ložnice Neva a Daniela a ti si pak čtou nebo hrají hry, dokud prťata neusnou a já se nepřesunu k nim.

Nejde to vždycky tak hladce, jak by se zdálo. Náš prvorozený bere pravidla jako něco, co se musí zkusit oťukat ze všech směrů, aby se ověřilo, že to je opravdu pravidlo, a mně i po letech tréninku dává zabrat zůstat klidná a laskavá. Zvlášť když se třeba noc úplně nevydaří.. Ale fungujeme spolu už výrazně líp než dřív a zřejmě jak všichni rostou, zdál se ten týden bez manžela snazší, než si pamatuju naposledy. A ano, ono by z toho pevně nastaveného programu asi šlo slevit, minimálně tu a tam. Jenže já věřím, že jim tyhle výhradně „rodinné dny“ neuškodí, spíš naopak.

Giyora ukončil třemi náročnými testy první semestr. Nejnáročnější statistiku si bohužel bude muset dát v květnu znovu. Mám z toho radost snad větší než on sám… Druhý semestr začíná příští týden a se všemi výlety, které v únoru měl, se během přestávky sotva stihl nadechnout. Ani sazeničku na počest svátku Tu Bišvat jsme do zahrady porostlé plevelem zatím neměli šanci zapíchnout. Teď se blíží Purim a s ním tři dny prázdnin, tak snad…

Kluci si ve škole kromě studia užívají aktivity spojené s Purim. Každé ráno čtou čtvrt hodinky ze svitku Ester. Chodí každý den do školy v předem určených barvách (Nevo se ráno nechal slyšet, že ve čtvrtek zůstává doma, protože v růžové/fialové do školy nejde :D). Vítaná změna letošního roku, loni chtěli každý den jinou masku. Jestli se zas nebude stávkovat, jak už se minulý týden jednou stalo, dají si ve čtvrtek pyžamový den a v neděli pak v rámci vyvrcholení oslav Purim ve vzdělávacích institucích – v maskách.

V měsíci Adar, který je právě teď, se máme radovat. A já myslím, že i když by to v jisté sféře potřebovalo značný posun, nám to jde moc dobře :-).