Vzpomínám… Na výlety před osmi lety, kdy jsme vozili jenom dva prcky a sdíleli s nimi nadšení z každý louže… Teď už studená voda z pramene rozzáří očka jen princezně. Daniel se ještě dá urvat na přítomnost rybek, ale Nevo sotva smočí palec, ještě s otráveným ksichtem. A pokud si chtějí hodit šutrem do vody, už to vůbec nepůsobí roztomile, ehm ;). Eitan si zaplave rád, ale stejně ochotně se nechá strhnout stěžováním milovaného staršího bratra. No, co naděláme, rostou. Díky Bohu, že jo ;).
Každopádně posíleni velkým úspěchem u moře jsme se včera rozhodli je vytáhnout zas. Tentokrát ke sladké vodě. Dva pramínky v lese Baraam, hodinka cesty od nás. Poznali jsme nové místo, osvěžili se (teda většina z nás) v ledové vodě, prohodili řeč s dalšími výletujícími – a že jich bylo. Přece jen konec prázdnin. Jako ano, bylo to fajn, i když zlatým hřebem výletu pro Neva byla shwarma v pitě… Ale říkám si, jestli si další podobný výlet s Giyorou radši nedáme sami ;).
