Níže popisovaný systém odpovídá židovskému vzdělávání. Muslimové, drúzové a křesťané mají své instituce.
Jesle (0 – 3 roky)
Oficiální délka mateřské je v Izraeli v současné době 26 týdnů, ale placených je jen 15. Jesličky fungují obvykle pro děti od 3 měsíců věku, i když valná většina matek miminka odloží někdy mezi půl rokem až rokem a půl. Záleží na tom, jakou má práci a nervy. V lépe placených oborech se obvykle očekává, že se žena do půl roku vrátí. Mých 9 měsíců v hi–tech s prvním a druhým synem bylo vice než troufalých.
Jesličky jsou drahá záležitost (kolem 4000 šekelů měsíčně tady na severu, v centru to bude k šesti) a matky se často do práce vrací, i když se jim to nevyplatí finančně. Některé z důvodu, že doma je to na palici, jiné z důvodu, aby o práci nepřišly. Tatínci na mateřské jsou vzácný druh, ale ze zákona ta možnost je.
Co se týče počtu vychovatelek v jeslích, obvykle je u těch nejmenších jedna na 3 – 4 mimika, u těch větších, cca rok a půl až tři, je to jedna na 6 – 7 batolat. Jesle fungují obvkyle od 7 do 16 hodin od neděle do čtvrtka a v pátek 7 – 12/13.
Školka (3 – 6 let)
Od tří let je školka dotovaná státem a povinná. Pokud rodiče chtějí děti nechat doma, musí zažádat o výjimku ze zákona o vzdělávání (to platí i o škole). Státní školky fungují 7:30 – 14:00. Lze připlatit za ranní a odpolední družinu – ta funguje ráno 7:00 – 7:30 a odpoledne 14:00 – 17:00. Současná cena na severu je kolem 1000 šekelů na měsíc. Ze zákona je jedna vychovatelka na 12 dětí. Což teda u dětí 3+ je dost masakr. Rodiče se často raději složí na další pomocnou sílu a platí navíc ze své kapsy.
U nás ve vesnici jsou jesle i školka jen sekulární. Aktuálně máme dvě. rozdělené podle věku. Děti u nás ve školce mají jednou týdně divadelní kroužek, za který platíme navíc kolem 1000 šekelů ročně. Další peníze jdou do kasy na dárky vychovatelkám, na svátky a různé příležitosti (purimové balíčky, sem tam nanuky, páteční pečení chala chleba). Zhruba další tisícovka na rok.
Základní škola (6 – 12 let)
Školní docházka začíná v šesti letech. S tím, že dělící měsíc je leden, čili děti narozené září až prosinec začínají v pěti letech. Pro ty je možné zažádat o odklad. Základní škola je šestiletá, tři roky první stupeň a další tři roky druhý stupeň. Tady jim říkají „mladí“ a „dospělí“. Kromě základních předmětů jako matematika, jazyk, věda a angličtina mají třeba společenské vazby, zvířecí kroužek, podporu čtení (čas ve školní knihovně), tělesnou výchovu a samozřejmě i výtvarku. Můj druhák má také šachy, páťáci a šesťáci žonglování a robotiku s důrazem na použití umělé inteligence. Učení je tzv. project oriented, mají každoročně téma, které se protíná několika předměty, a jeho výsledkem je velká ucelená práce obvykle ke konci roku prezentovaná rodičům. Loni měli u nás páťáci „Vesmír“ a čtvrťáci „Naše vesnice“. I v sekulárním vzdělávání se samozřejmě vyučuje Tóra. Celý systém je velmi dynamický, předměty se co rok obměňují, zřejmě dle dostupnosti učitelů. Mí dva starší šachy neměli. Angličtinu se můj prvorozený učil od třetí třídy, druhorozený (co nastoupil hned následující rok!) začínal od druhé a junior (tři roky poté) už od první.
Děti chodí se skoro prázdnými aktovkami. Ve škole mají skříňky nebo zásuvky, kde si učebnice nechávají. Domácí úkoly nosí do třetí třídy vytištěné v deskách – text s otázkami nebo cvičení z matematiky. Obvykle mají týden na zpracování. Od čtvrté třídy výš mají obvykle za úkol dokončit, co nestihli ve škole.
Děti dostávají na konci roku vysvědčení (slovní) a dopisy od třídní učitelky. V pololetí se děti hodnotí samy, ty mladší pomocí obrázků, starší už i slovně. Sebehodnocení se prezentuje na třídních schůzkách, které probíhají jako krátký pohovor rodiče s třídní učitelkou za účasti žáka. Není to tak asi všude, slyšela jsem, že v některých školách děti nedostávají vůbec nic. Během roku funguje komunikace s třídními učiteli, téměř kdykoliv odpoledne je možné zavolat. Nebo naopak píšou / volají oni, když došlo k nějaké nestandardní situaci.
Základní škola u nás v okrese funguje od neděle do čtvrtka, ale časté je i vyučování v pátek (chodí se do školy šest dní v týdnu). Maxinální počet dětí ve třídě je 35.
Střední škola (12 – 18 let)
Po šestileté základní škole začíná dalších šest let docházky. Opět se dělí na tři a tři roky s tím, že druhé tři roky jsou obdobou českého středoškolského systému, zakončené maturitou. Maturity probíhají už od konce čtvrtého ročníku (prvního ročníku druhého stupně) téma po tématu, vždy s dostatečným odstupem.
Podrobněji o výuce na sekulárních středních školách budu vědět od následujícího roku, kdy se tam přesune můj prvorozený. Zatím mám informace zprostředkovaně od manžela, co už osm let pracuje coby učitel. Ale ten se zmiňuje spíš o kolezích v týmu a stěžuje si na špatně nastavený systém podporující průměrnost zaměstnaců ;). I tady v Izraeli je učitelský plat podprůměrný a řídí se tabulkami.
A dál…
Kromě klasického vzdělávacího systému od ministerstva školství existuje ve většině židovských vesnic tzv. neformální vzdělávání. Obdoba družiny, jen je v jiném místě, než kam děti chodí do školy.
Po střední škole následuje armáda – kluci necelé tři roky, děvčata necelé dva.
Na vysokou školu pokračují až po armádě. Což mimo jiné znamená, že co se vzdělání týče, mají ti, co v armádě neslouží, náskok.
Zajímavosti oproti českému vzdělávání
Jídlo
Jesličky jsou jediná instituce, kde si prckové užijí servírovanou snídani a teplý oběd. V souladu s pravidly kašrutu je snídaně „mléčná“ a oběd „masový“, ač maso není každý den. K snídani dostanou pečivo, tuňáka, kukuřici, olivy, pokrájenou zeleninu, cottage, bílý krémový sýr, plátkový sýr. Pro mimina nosí rodiče sunar a výživu.
Od tří let jídlo chystají dětem rodiče. Ve školce se obvykle jí kolem desáté, dítě má sendvič, obvykle plněný pita chleba – humusem, směsí olivového oleje a zataru (koření), smetanovým sýrem. K tomu pokrájenou zeleninu nebo ovoce. Ve 12 mají u nás děti ještě ovocnou svačinu – každý prcek přinese ráno kus libovolného ovoce do společného košíku a vychovatelky to pak pokrájí a rozdělí ke stolkům.
Ve škole je to podobné. Jídelna je obecně neexistující pojem, děti si nosí svačiny z domova. Když mají po vyučování ještě kroužky, nosí víc svačin. Štěst, že v aktovce skoro nejsou učebnice, aspoň je místo na jídlo ;).
Fungování v koloběhu svátků
Místní vzdělávání od útlého věku funguje v cyklu svátků. Svátků je tu plno a hodně se „prožívají“. Celý rok je o tom, že se děti připravují na svátek, který když přejde, jede se okamžitě příprava na další svátek (židovský Nový rok –> Den smíření –> Sukot –> Chanuka → Tu Bišvat –> Purim –> Pesach – > Den památky holocaustu → Den památky padlých -> Den Nezávislosti –> Lag BaOmer –> Šavuot. Vždy je to o příbězích, pokrmech, často je součástí nějaký ceremoniál. Děti jsou zvyklé se od malička stavět před publikum a od třetí třídy se aktivně podílí na přípravách ceremoniálů – tvorba rekvizit, mluvené scénky, tanečky. Mají hodně aktivit, kdy starší ročníky dělají něco pro mladší nebo s nimi. Před začátkem školního roku probíhá seznamování budoucích prvňáčků s šesťáky, co první rok prckům pomáhají.
Další zajímavosti
V každé oblasti má člověk ze zákona volbu sekulárního nebo náboženského vzdělávání. Kromě toho jsou další alternativy, u nás například tzv. dvoujazyčná škola, kde židovské děti studují spolu s arabskými.
Učitelé se oslovují jménem a v hebrejštině není vykání. Děti se s učitelem baví spíš jako s tetou, ti starší jako s kamarádem.
Z vesnic dováží děti do školy školní autobus (záleží na okresu, v těch levnějších to tak nebude). Ve vesnici je zastávka na každém rohu, aby to všichni měli blízko. Naše vesnice o 350 domech má sedm zastávek.
